Už jsi si všimla, že vybízím ke správnému dýchání na každé své lekci a občas mám pocit, že

neříkám nic jiného než „dýchej, dýchej, dýchej“. Možná to souvisí s tím, že na své první józe jsem

neslyšela od instruktora ani jednou „dýchej“. Možná to má i co dělat s tím, že jako astmatik se mi

skoro celý rok dýchalo velmi špatně. Možná to je způsobeno něčím úplně jiným, ale to dnes není

podstatné.

Ti z vás, kteří chodíte na mé lekce, buď individuálně nebo skupinově, víte, že dýchání je základ a

moje praxe je založená právě na správném dýchání. Snažím se dobře nadechovat, vydechovat a

jakkoli pracovat se svým dechem.

pobavím i tebe 

Nejprve jsem si tento příběh chtěla nechat pro sebe a bavit se s ním jen sama do konce života, ale

rozhodla jsem se pobavit i vás. S nástupem nového roku jsem se objednala ke své lékařce na

preventivní prohlídku. Přiznám se, že na takové preventivce jsem už dlouho nebyla, ale zvědavost

na stav mého těla mě nakonec přemohla a tak jsem si domluvila termín.

v ten den 

Po několika měsících přišel den preventivní prohlídky. Den předtím mi sestřička odebrala krev a

druhý den odpoledne jsem měla přijít k paní doktorce. O tom, jak preventivní prohlídka probíhá,

jsem si vlastně už od minula vůbec nic nepamatovala. Sedla jsem si vedle doktorky, která mi s

nadšením oznámila, že výsledky jsou v pořádku, s výjimkou cholesterolu. Zeptala se mě, jak se

stravuji, a když jsem jí řekla o ajurvédě, pochopila, že ten cholesterol není problém. Měla jsem ho

zvýšeného o 0,6 oproti průměru, takže to bylo opravdu zbytečné řešit, ale pobavily jsme se o tom.

opravdu rychlovka

Dále následovala prohlídka těla. Řekla mi, abych se svlékla a prohlédla mě, jestli jsem fyzicky v

pořádku. To mě celkem pobavilo, protože tak rychlý pohled nemohl nic odhalit. Lehněte si, zkoukla mi páteř, položte se na záda, pokrčila mi nohy, hotovo, oblečte se. Jste fyzicky v pořádku. V duchu jsem si říkala, že to byla opravdu rychlovka.

bod zlomu

Vzhledem k tomu, že mám v kartě různé astmatické záchvaty a respirační problémy, rozhodla se

mě také kontrolovat na spirometrii. Vrátila jsem se k sestřičce, která už připravovala tento přístroj.

Přemýšlela jsem, že to bude stejně rychlovka jako prohlídka těla předtím.

Sestřička mi říká, abych vydechla do té trubičky. Učila mě to asi pět minut. Moje otázka byla

jediná: mám vydechovat a nadechovat ústy? Ona říká, že ano. Trochu jsem se lekla jako člověk,

který cvičí jógu delší dobu, nevím, kdy naposledy jsem dýchala ústy. Všude jsem četla a všem

jsem říkala jen o dýchání nosem.

„No dobře, jdeme na to,“ říká sestřička. První vydechnutí bylo tragické, upřímně jsem se dusila

svým vlastním dechem. Sestřička na mě zírala s tím, že to musíme zopakovat, protože výsledky

jsou katastrofální. Říkám si, že se tentokrát budu skutečně snažit. Nádech a výdech do té trubičky, sestřička zase zírá, ale tentokrát už to asi bylo lepší.

Pojďte k doktorce, a doktorka říká, že bych měla navštívit alergologa a nechat si důkladně

prozkoumat plíce. Nejsou v dobrém stavu a měla byste to začít řešit. Divím se, že nemáte

problémy s tlakem a podobně při tak špatných výsledcích. Seděla jsem tam a do očí se mi trochu

vtiskly slzy. Preventivku jsme ukončily, dostala jsem doporučení a odešla.

je to snad zlý sen

Nechtěla jsem ani nikomu volat, sedla jsem si do auta a říkala si, že je to zlý sen. Vždyť já utichnu

v podstatě všechno, dokonce jsem si vzpomněla, že když jsem měla problém jít do kopce kvůli

dýchání, teď ho vyběhnu bez zadýchání. Přišla jsem domů a stále jsem byla smutná nebo spíše

zahanbená, že jsem na tom tak špatně. Dokonce mi přišla myšlenka přestat předávat svou

dosavadní praxi. Vlastně nic o ničem nevím, mám špatné výsledky, co já mohu lidem předávat?

uklidni se

Po pár hodinách ochlazení a uklidnění jsem si to začala celé promýšlet. Sportuji, žiji aktivní život.

Můj dech mě doprovodil i do vysokých nadmořských výšek. Snažím se věnovat svému dechu.

Neříkám, že je dokonalý a že na něm není co vylepšovat, ale snažím se. A pak mi to došlo: při tom

přístroji jsem vydechovala ústy, ale já vlastně nikdy ústy nevydechuji. Učím přece nevydechovat

ústy. Proč to po mě na tom vyšetření chtěli? Na základě tohoto jednoho vyšetření přece není

možné poznat, jak se cítím po svých respiračních problémech. 

len se pousmát

Přijala jsem tuto absurditu a směji se jí, připadá mi vtipná. Při dýchání je důležité, jak se cítíte, jak dokážete využít kapacitu svého výdechu a nádechu. Jestli se nezadýcháváte. Každý nový klient, který ke mně přijde, má problém nejen s dechem, ale od toho se odvíjí i zdravotní a hlavně psychický stav.

Na základě této zkušenosti jsem si řekla, že udělám workshop o dýchání. O tom mém dýchání, o

tom, jak funguje můj dech, a možná tě to někam posune, možná si něco odneseš i ty, a možná se

jen pobavíš tak jako já na té prohlídce.

Děkuji ti krásně, že jsi dočetl/a až sem.

NAMASTE.