Toto není úplně článek, o kterém bych si někdy myslela, že ho budu psát.
Jóga mi pomohla překonat těžké období, ale nikdy jsem o té době nemluvila, natož podrobně
psala. Je pro mě dost těžké o tom psát, ne proto, že bych se styděla, ale nikdy jsem se o těchto
svých pocitech nikomu nesvěřila.

dávej pozor na sestru

Jsme dvě sestry, v podstatě jsme vyrůstaly jako dvojčata, protože mezi námi není ani rok rozdíl.
Když jsme dospívaly, vždy a všude jsme chodily spolu. Ve věku, kdy začnete chodit na párty,
zábavy a festivaly, nás maminka pouštěla se slovy: “Dominiko, dávej pozor na sestru.” A moje
sestra se o mě skutečně starala, hlídala mě, abych se neopíjela a nevyváděla, za což jí velmi
děkuji. Ovšem když na vás má někdo stále dohled, něco to v budoucnosti vyvolá a o tom je tento
příběh.
Být pod neustálým dohledem mi samozřejmě s přibývajícím věkem a rozumem začalo více a více
vadit. Vždy, když jsem to jemně přehnala s nějakou párty a alkoholem, sestra mi to dala pocítit
nepříjemnými pohledy a nějakými narážkami. Stále jsme se ale na konci dne zasmály a ona si
užívala můj stav kocoviny.

bod zlomu

Po rozhodnutí jít na vysokou školu do Liberce jsem vlastně zůstala sama. Najednou si najdete
kamarádky a spolubydlící. Děvčata brala školu vážně a já také, takže jsme málokdy někam
chodily, a mně to i vyhovovalo. Alespoň jsem měla čas se více učit. Myslím, že vysokoškolský život
v prvních dvou ročnících, byl pro mě v pohodě, nebylo to ani moc akcí.

Zlom ale nastal, když jsem se rozhodla, že v Liberci zůstanu přes léto, najdu si brigádu a začnu
pracovat. V té době všechny kamarádky z kolejí odjely domů nebo někam do zahraničí za prací. Já
jsem si našla tři brigády, abych se pro jistotu nenudila. Věděla jsem, že na léto tu zůstanu sama.
Nevadilo mi chodit do práce a tam poznávat nové lidi. V té době sem neuměla být sama se sebou.
Po poslední rozlučkové akci na kolejích jsem ráno měla pohovor. Nevěděla jsem, kam jdu a o
jakou firmu se jedná. Ráno jsem se probudila v poloopilém stavu a zjistila jsem, že na pohovor
musím jet autobusem, který mi právě ujel. Zavolala jsem paní, se kterou ten pohovor měl být. Paní
byla vážně milá a chápavá a řekla mi, že mám i přesto za hodinu přijít. Na pohovor jsem šla s
brutální kocovinou. Pán, který měl být můj budoucí šéf, si toho musel všimnout, protože se jen tak
pod fousy usmíval.

strach zmizel

Kupodivu mě přijali a já jsem se těšila, že znovu poznám nové lidi. Moje práce byla ve skladu s
náhradními díly. Měla jsem tam být s jedním zaměstnancem, kterému jsem měla pomáhat. Když
jsem viděla, ke komu mě přiřadili, trochu jsem zpanikařila. Dali mě ke staršímu pánovi, který se
usmíval a byl rád, že tam nebude sám, ale v mé hlavě bliklo, že s takovýmto pánem si já moc
nebudu rozumět a určitě tu budu odpočítávat minuty do konce.
Po zaškolení jsme se s tímto pánem dali do řeči a můj strach zmizel. Pán procestoval polovinu
světa. Nenápadně mi řekl, že se klidně můžu přidat k jeho známým na pivo a společně pokecáme.
Vzhledem k tomu, že jsem měla tři brigády, na to nebyl čas. Postupem času jsem se seznámila i s
jeho kamarády.

Spontánně rozhodli

Po pár týdnech jsem ale ty obě další brigády musela opustit, protože jsem si uvědomila, že nejen,
že to časově nezvládám, nezvládala jsem ani spát a jíst. Zůstala mi pouze tato jedna brigáda, kde
jsem pomalu a jistě poznávala nové lidi.
Kolega se kamarádil s holkou, která byla o rok starší než já, a tak nás seznámil. Kolegyně byla
také ze Slovenska, takže jsme si měly o čem povídat. Asi po dvou dnech jsme se s kolegyní
spontánně rozhodly, že večer vyrazíme spolu na čundr. Vůbec jsme se neznaly.

žádný dohled

Podotýkám, že v té době jsem netušila, co slovíčko čundr znamená. Přišla jsem na kolej, sbalila si
skutečně jen pár věcí a jako správná Slovenka jsem si zabalila i flašku. Při tomto mém prvním
čundru jsem neměla nad sebou žádný dohled. Nikdo mě nehlídal a nekontroloval, jak se opiju,
jestli se opiju, co budu dělat. Můj stav v opilosti je vždy se bavit, ale mně se podařilo utrhnout ze
řetězu, kde mě nikdo nekontroloval, kde jsem se nestyděla.

Dodnes je to v jedné mlze. S kolegyní jsme se opily a užívaly si hudbu a zábavu. Řekla bych víc o
této akci, ale jak píšu, je to v jedné mlze. Pamatuju si, že za námi přijel i ten kolega s další
kamarádkou. Ráno jsme se probudili na pláži a hledali útržky předchozí noci. Kolegyně mi
nedávala žádné výčitky ani nenávistné pohledy, dokonce se všemu, co jsem dělala, smála a já
jsem se smála také. Smějeme se tomu vlastně dodnes. Bylo příjemné vědět, že to, co jsem dělala
a jak jsem se bavila, přišlo někomu vtipné a ne trapné. Dokonce se kolegyně přidala a vyváděla se
mnou. Ovšem to jsem nevěděla, co všechno to ve mně vyvolá.

A touto jednou akcí to všechno začalo. Začali jsme se více bavit, více se všichni tři spřátelili
a…..Více se ale dočtete příště.