S Martinou jsem se znala z dob, kdy jsem ještě józe nepropadla. A raději o této éře nebudeme psát. Postupně se jóga stala mým každodením balzámem. Martina mě po pár letech oslovila, protože viděla na mých sociálních sítích, že jógu cvičím a chtěla začít také, ale v soukromí. Společně jsme si našly vhodný termín pro nás obě a setkaly se.

Jóga v tichosti 

V porovnání s ostatními klienty, Martina neměla žádný velký zdravotní problém, ale naše společná jóga se nesla v duchu tichosti. Uvědomila jsem si, že přišla na tu svoji hodinu v týdnu a chtěla být zticha. 

Když to čteš možná to nechápeš nebo si říkáš jak to je možné, ale vzhledem k tomu, že pracovala tam, kde pracovala a komunikovala dennodenně s lidmi a vedla život plný prokecaných hodin v práci, ale i doma, nebo v hospodách, potřebovala chvilku ticha pro sebe.

Časem se zlepšovala a řekly jsme si, že trochu přitvrdíme u jejích domácích úkolech a tak se také stalo. Ještě jsem zapomněla říct, a věřím, že se jí nijak nedotku, když řeknu, že v období kdy přišla a chodila na jógu, tak Martina byla žena která, byla docela líná nic se jí nechtělo a měla minimální pohyb. Jejími úkoly nebylo se věnovat spiritualitě a odpočívat, ale jejími úkoly bylo chození nebo dokonce žádné posedání při sklence vína.

Vnímaní potřeb

Naši spolupráci jsme v létě přerušily. Ale ona se stejně už nevrátila do „zajetých kolejí“, ale věnovala se pohybu nadále. Začátkem září jsem Martinu oslovila, jestli se nechce přidat do skupiny s jednou ženou (o ní Vám popovídám příště). Popravdě jsem se toho trochu obávala, jelikož jsem věděla, že prioritou, kterou Martina potřebuje, je ticho. Často říkám že jóga spojuje stejné lidi a tak se také stalo. Dívky si sedly a naše lekce byly pravidelné. Zpočátku byly holky ostýchavé a tiché :). 

Dovolím si tvrdit, že se z nich staly kamarádky, které se na společnou hodinu, a sdílenou energii těšily. Najednou Martina nebyla ticho, najednou se přidala a povídala si s námi, ale to je pouze detail. Důležité je, že se jí pomocí jógy změnil pohled na život. Začala se víc hýbat, začala se vnímat a vnímat i své potřeby. Najednou jsem se dozvěděla, že začala chodit cvičit. V práci nachodila spoustu kroků. Dokonce jsem ji přemluvila na bearfoodky, aby jí chůze, ať už v práci nebo doma, byla prospěšná pro její tělo. Ale co je nejdůležitější, Martina se usmívá, není už naštvaná, nenadává, ale chová se jako šťastná žena. Nemusí být vždy transformace pouze o bolestech a zničeném fyzickém těle, někdy jóga pomůže právě v mysli. A tím, že se změní mysl, změní se celý život. Protože Martině se změnil život k lepšímu.

Při každé transformaci, o které budu psát konci se mi na konci pustí slzy. Nejsou to slzy smutku, ale slzy radosti. Dojetí z toho, že to, co děláte, děláte pro lidi správně. Někdy stačí jen malý podnět a pár krásných slov a život se dokáže změnit. Jen je třeba chtít a nebát se říci o pomoc. Znovu se mi utvrdilo, že disciplína je důležitá.

Znovu se mi utvrdilo, že disciplína je důležitá.

Děkuji za čas, který jste strávili při čtení a budu se těšit při dalším článku.

S láskou v srdci Vika.