Sedíš a snídáš. Díváš na ty oteklé očí lidí kolem, jak právě vstali, a ještě nejsou úplně probuzení.
Vidíš jak se pomalu a jistě místnost plní lidmi, kteří se připravují na další den treku.
Dopiješ čaj, nasadíš si boty a čekáš před „hotelem“ na svou skupinu.
černé klubko
Před hotelem vždy spali psi bez domova. Čekali, že jim něco turisté dají k jídlu nebo se nad nimi
slitují majitelé hotelu. Sedla jsem si na schody a najednou se vedle mě zjevilo špinavé, černé
klubko chlupů. Pohladím to klubko, které se mým pohlazením probudí. Podívají se na mě krásně
hnědé oči. Hladím pejska a vyprávím mu o našem pejskovi. Říkám mu, že ten náš pejsek je velmi
rozmazlený, ale přesto ho milujeme. Pejsek se hlazení poddává a různě se kroutí, chce hladit dál.
Všimnu si, že je to kluk, hodně vyhublý kluk.
V tom přijde průvodce a říká: „Vika nehlaď ty psy, jsou pak dotěrní.“ Tak já poslechnu, i když
nerada, a přestanu. Přijde manžel s nosičem, nasadíme batohy a vyrážíme.
síti v bezpečí
Udělám první krok a co nevidím? Ten pes se protáhne a rychle utíká za mnou. Jde s námi přes
celou vesničku. Snažili jsme se ho odehnat, přece jen nejdeme dnes na procházku. Už jsme za
vesnicí a pes jde stále s námi. Přijedeme do další vesničky. Místní psi si hlídají území a začínají
toho našeho napadat a mi ho bráníme. Tehdy jsme už věděli že ten pes jde s námi, neboť u nás se
cítí v bezpečí.
vůně jablek
Dnes nás čekalo docela velké převýšení a k tomu ten můj nulový spánek. Díky našemu pejskovi
jsem měla rozptýlení, a tak jsem tu únavu nevnímala. Určitě jste to zažili, když nespíte celou
noc, že ráno ještě jakž takž fungujete, ale před obědem už je skoro nemožné se udržet na
nohou. Přišli jsme před kopec s tím, že jdeme nahoru a už z dálky bylo vidět ty serpentiny, které tam
vedly. Po několikahodinovém trápení jsme se dostali až k jablečnému sadu. Jablka voněla už z dálky.
Zastavili jsme se, že si odpočineme a zároveň koupíme pár jablek na cestu. S radostí jsem uviděla
krásný jablečný donut, který jsem si hned koupila. Sedla jsem si na schody a zahryzla se do
nejlepšího donutu na světě. Nevím, jestli byl tak dobrý nebo já byla tak hladová.
Zvedl mi ale náladu a chuť pokračovat.
myšlení mě vyčerpává
Samé kopce říkám si v hlavě. Pomalu a jistě začala ta hlava znovu najíždět.
Jdeš přešlapuješ z nohy na nohu, už nezvládáš zvedat hlavu a dívat se na okolní výhledy, protože
i to tě vyčerpává. Přišlo mi, že ten den se všichni chtěli fotit nějak častěji a hlavně zastavovat. Po
pár prošlapaných hodinách se mě manžel ptá: „Vika, jsi nějak ticho. Je všechno v pohodě? Nad
čím tak přemýšlíš?“
Moje odpověď byla jednoznačná: „Nad ničím. I myšlení mě vyčerpává a bere mi energii.“
hlava se za pomoci pohybu dá vypnout
V začátcích mé cesty seberozvoje jsem se naučila říkat sobě i ostatním, že pohybem vypnout
hlavu úplně nejde. Protože přece i při tom pohybu hlavu zapojujeme. Držíte si tempo, slyšíte dech,
dáváte pozor na ostatní sportovní nadšence. Po této zkušenosti vím, že hlava se za pomoci
pohybu vypnout dá. Člověk musí ale být v extrémních podmínkách, aby to šlo.
Je to nepopsatelný pocit, když prostě jen jdete a nepřemýšlíš nad tím kam. Skutečně, po noci,
kterou jsem probděla, mé tělo bylo v pořádném regeneračním deficitu. Nic vás nezajímá a ani z
toho dne nemáte moc radost. Kam tím směřuji? Tělo spánek potřebuje, ať už jste v extrémních
podmínkách nebo v těch klasických domácích. Bez spánku nefunguje nejen tělo, ale už vůbec ne
hlava.
strach z dnešního spánku
Konečně jsme dorazili na „hotel“. Proč píšu hotel v uvozovkách? Protože tomu tak skutečně bylo,
byl to hotel, kde základem byly dřevotřískové desky. A z nich bylo postaveno naprosto všechno.
Po takovém dni se těšíte do postele a chcete do ní jít hned. Bohužel po treku není vhodné spát,
natož v takové nadmořské výšce. Důvod nevím, řekl nám to náš průvodce. Po sprše jsem si šla
sednout na sluníčko a trochu se vyhřát. Myšlenky mi skočily na strach z dnešního spánku. Bála
jsem se, abych dnes už konečně mohla usnout.
Po večeři jsme ulehli do naší cimry. Večerní rozhovor s manželem byl jako vždy báječný.
Spolu jsme se zasmáli, řekli si vtipné myšlenkové pochody a popřáli si dobrou noc. Někdy je fajn,
když ten telefon odložíte a věnujete se jeden druhému. Spánek sice nepřicházel, tak rychle, jak
jsem byla zvyklá, ale přišel a byl tedy slastný.
náš Kukur
A co se stalo s pejskem? Pejskovi jsme dali jméno Kukur a věřili jsme, že ho ráno najdeme celého
a živého. Protože ten den šel s námi celou cestu.
Pokračování příště…..