Den bez myšlení

Sedíš a snídáš. Díváš na ty oteklé očí lidí kolem, jak právě vstali, a ještě nejsou úplně probuzení.

Vidíš jak se pomalu a jistě místnost plní lidmi, kteří se připravují na další den treku.

Dopiješ čaj, nasadíš si boty a čekáš před „hotelem“ na svou skupinu.

černé klubko

Před hotelem vždy spali psi bez domova. Čekali, že jim něco turisté dají k jídlu nebo se nad nimi

slitují majitelé hotelu. Sedla jsem si na schody a najednou se vedle mě zjevilo špinavé, černé

klubko chlupů. Pohladím to klubko, které se mým pohlazením probudí. Podívají se na mě krásně

hnědé oči. Hladím pejska a vyprávím mu o našem pejskovi. Říkám mu, že ten náš pejsek je velmi

rozmazlený, ale přesto ho milujeme. Pejsek se hlazení poddává a různě se kroutí, chce hladit dál.

Všimnu si, že je to kluk, hodně vyhublý kluk.

V tom přijde průvodce a říká: „Vika nehlaď ty psy, jsou pak dotěrní.“ Tak já poslechnu, i když

nerada, a přestanu. Přijde manžel s nosičem, nasadíme batohy a vyrážíme.

síti v bezpečí

Udělám první krok a co nevidím? Ten pes se protáhne a rychle utíká za mnou. Jde s námi přes

celou vesničku. Snažili jsme se ho odehnat, přece jen nejdeme dnes na procházku. Už jsme za

vesnicí a pes jde stále s námi. Přijedeme do další vesničky. Místní psi si hlídají území a začínají

toho našeho napadat a mi ho bráníme. Tehdy jsme už věděli že ten pes jde s námi, neboť u nás se

cítí v bezpečí.

vůně jablek

Dnes nás čekalo docela velké převýšení a k tomu ten můj nulový spánek. Díky našemu pejskovi

jsem měla rozptýlení, a tak jsem tu únavu nevnímala. Určitě jste to zažili, když nespíte celou

noc, že ráno ještě jakž takž fungujete, ale před obědem už je skoro nemožné se udržet na

nohou. Přišli jsme před kopec s tím, že jdeme nahoru a už z dálky bylo vidět ty serpentiny, které tam

vedly. Po několikahodinovém trápení jsme se dostali až k jablečnému sadu. Jablka voněla už z dálky.

Zastavili jsme se, že si odpočineme a zároveň koupíme pár jablek na cestu. S radostí jsem uviděla

krásný jablečný donut, který jsem si hned koupila. Sedla jsem si na schody a zahryzla se do

nejlepšího donutu na světě. Nevím, jestli byl tak dobrý nebo já byla tak hladová. 

Zvedl mi ale náladu a chuť pokračovat.

myšlení mě vyčerpává

Samé kopce říkám si v hlavě. Pomalu a jistě začala ta hlava znovu najíždět.

Jdeš přešlapuješ z nohy na nohu, už nezvládáš zvedat hlavu a dívat se na okolní výhledy, protože

i to tě vyčerpává. Přišlo mi, že ten den se všichni chtěli fotit nějak častěji a hlavně zastavovat. Po

pár prošlapaných hodinách se mě manžel ptá: „Vika, jsi nějak ticho. Je všechno v pohodě? Nad

čím tak přemýšlíš?“

Moje odpověď byla jednoznačná: „Nad ničím. I myšlení mě vyčerpává a bere mi energii.“

hlava se za pomoci pohybu dá vypnout

V začátcích mé cesty seberozvoje jsem se naučila říkat sobě i ostatním, že pohybem vypnout

hlavu úplně nejde. Protože přece i při tom pohybu hlavu zapojujeme. Držíte si tempo, slyšíte dech,

dáváte pozor na ostatní sportovní nadšence. Po této zkušenosti vím, že hlava se za pomoci

pohybu vypnout dá. Člověk musí ale být v extrémních podmínkách, aby to šlo.

Je to nepopsatelný pocit, když prostě jen jdete a nepřemýšlíš nad tím kam. Skutečně, po noci,

kterou jsem probděla, mé tělo bylo v pořádném regeneračním deficitu. Nic vás nezajímá a ani z

toho dne nemáte moc radost. Kam tím směřuji? Tělo spánek potřebuje, ať už jste v extrémních

podmínkách nebo v těch klasických domácích. Bez spánku nefunguje nejen tělo, ale už vůbec ne

hlava.

strach z dnešního spánku

Konečně jsme dorazili na „hotel“. Proč píšu hotel v uvozovkách? Protože tomu tak skutečně bylo,

byl to hotel, kde základem byly dřevotřískové desky. A z nich bylo postaveno naprosto všechno.

Po takovém dni se těšíte do postele a chcete do ní jít hned. Bohužel po treku není vhodné spát,

natož v takové nadmořské výšce. Důvod nevím, řekl nám to náš průvodce. Po sprše jsem si šla

sednout na sluníčko a trochu se vyhřát. Myšlenky mi skočily na strach z dnešního spánku. Bála

jsem se, abych dnes už konečně mohla usnout.

Po večeři jsme ulehli do naší cimry. Večerní rozhovor s manželem byl jako vždy báječný.

Spolu jsme se zasmáli, řekli si vtipné myšlenkové pochody a popřáli si dobrou noc. Někdy je fajn,

když ten telefon odložíte a věnujete se jeden druhému. Spánek sice nepřicházel, tak rychle, jak

jsem byla zvyklá, ale přišel a byl tedy slastný.

náš Kukur

A co se stalo s pejskem? Pejskovi jsme dali jméno Kukur a věřili jsme, že ho ráno najdeme celého

a živého. Protože ten den šel s námi celou cestu.

Pokračování příště…..

Chcete sdílet článek na sítích?

Jsme přehnaně čistý

Dobré ráno. Když se člověk dobře vyspí, hned se mu vstává lépe, určitě to znáte. dohoda s manželem Ráno u snídaně jsme si znovu procházeli trasu, kterou jsme

Den bez myšlení

Sedíš a snídáš. Díváš na ty oteklé očí lidí kolem, jak právě vstali, a ještě nejsou úplně probuzení. Vidíš jak se pomalu a jistě místnost plní lidmi, kteří

Zavři oči a spi

Jsi tisíce kilometrů od nich, každou minutu dne ti chybí a často o nich mluvíš. Nelze se s nimi spojit, lze jen na ně myslet, že se bez