Jsem toho názoru, že učím všechno to, co sama cvičím. A tak je dost možné, že cvičíte častěji.

Samotné cvičení mému tělu nevadí, ale moje konstituce z ájurvédy je váta a kafa, která má sklony k

přehánění.

Jen pro představu Vám vysvětlím ve zkratce, co je váta a kafa.

váta

Váta, v překladu vítr, je člověk, který je velmi rychlý a proměnlivý. Když se bavíte s čistě

větrovitým člověkem, tak jeho monolog obsahuje minimálně 3 témata, mezi kterými skáče, a to

dost rychle. Rychle se pohybuje rychle mluví. Má rád akci a velmi rád se pohybuje, takže sport mu

nedělá problém. Ovšem rychle se unaví. Berte to s rezervou, kdy popisuji spíše sebe.

kafa

Člověk kafovitý nebo v překladu slizovitý, je člověk s velkým vroucím srdcem. Slizovitý člověk je

pomalý a pomalu se i pohybuje, pomaleji i mluví. Slizovitého člověka poznáte hned máte ho totiž

chuť hned obejmout.

zcela rozdílné

Jedinou jejich společnou vlastností obou dóš je, že jsou obě studené. Jinak jsou zcela rozdílné.

Ráda tuto konstituci přirovnávám ke dvěma osobám, které se setkaly v jedné. Sliz v mém těle říká,

že mě se dnes nechce hýbat, ale vítr v mém těle říká akce jedeme hned teď a všechno najednou.

Proto je v tomto případě možné a docela dost časté jít od zdi ke zdi, a to z prostého důvodu. Buď se

hýbete málo nebo hodně. Pro Vás je udržení rovnováhy o něco náročnější než pro jiné. Zjištění, že

to takhle budu mít celý život, mi velmi pomohlo a usměrnilo život.

A teď k mému příběhu…

Jak jsem zmínila, někdy je pro nás obtížné udržet rovnováhu, a to ze všech stran. Ajurvéda mě učí

vnímat své tělo a potřeby. Někdy ale mysli trochu trvá než jí to dojde.

Celé září jsem to měla celkem náročnější s prací. Lítala jsem mezi Turnovem a Libercem, měla

spoustu záskoků, jógový víkend a k tomu kopec individuálních lekcí. Mezi těmito pracovními

aktivitami jsem ještě cvičila, aby moje praxe nebyla na ústupu. Měsíc nějak přešel. Ač jsem říjen

měla volnější, tak z toho tempa jsem nijak neubírala. Začala jsem se věnovat více své praxi, cvičila

dvakrát denně, vstávala v 5 ráno a věnovala se sobě.

Tím neříkám, že věnovat se svému tělu a cvičení je špatné. Jde o to něčím to vyrovnávat a tím

něčím myslím odpočinkem.

nerovnováha v těle

Začátkem listopadu jsem začala pociťovat mírné bolesti zad a nerovnováhu, nespokojenost v těle

spojenou s únavou. Věci, které jsem běžně dělala, mě najednou neuspokojovaly tak, jako předtím.

Rozhodla jsem se, že si věnuji pár dní odpočinku. 

prvé dni

V prvních dnech to skutečně mé tělo potřebovalo, jen tak jsem polehávala a spala. Zašla jsem na lekce, které jsem odučila a šla jsem hned domů si znovu lehnout. Přišlo to vhod jak mému fyzickému tělu, tak i mé hlavě.

funguju jako hodinky

Po týdnu jsem si začala říkat, že už odpočinku bylo dost a bylo by fajn začít zase něco dělat. Je to

typické. Všude slyšíme, ať už otevřeme socialní sítě nebo si povídáte s lidmi, jak všichni pracují,

jsou aktivní a já jsem chtěla být také aktivní. Moje hlava mi říkala: “Vždyť rodiče nevychovali

nějakého lenocha, který bude polehávat.“ Dnes, když se na to dívám zpětně, tak se trochu

pousměju. Celé měsíce pracujeme a někam spěcháme a když si dopřejeme pár dní oddechu, tak je

to to první co si vyčteme. Nejsme přece stroj, který se v noci dobije a začne ráno zase naplno

fungovat. Očekáváme od našich těl, aby fungovala jako hodinky, aby bez přestávky a možná ještě s

větším nasazením podávala ještě lepší výsledky. Přitom si neuvědomujeme to hlavní, že nám uniká

život. Ano možná teď si řekneš, to se ti lehce řekne, když v práci mám různé deadliny a šéfa který

mi stojí za zády. Neučí nás jóga žít přítomný okamžik? Být šťastný a potýkat se s různými denními

problémy?

šla na plné obrátky

Mezi prvním a druhým týdnem jsem začala pomalu meditovat ve spojení s relaxačními pozicemi.

To jsem netušila, co si tím způsobím.

Když najednou z fyzického bláznění vyskočíte a přestanete, tělo začne odpočívat a relaxovat, co ale

nepřestane jen tak bláznit, je vaše mysl. Ta v tomto okamžiku šla stále na plné obrátky.

Ty scénáře, které mi kolovaly hlavou, byly fakt šílené. Začalo to tím že když jsem prošla kolem

zrcadla a namlouvala si, jak jsem přibrala, a že před Vánocemi to nemám šanci shodit. Podotýkám

že 2 týdny bez pohybu z vás za prvé lenochy neudělají a za druhé ani nepřiberete. Mé hlavě to bylo

ale úplně jedno a šla stále na plné obrátky. Bylo mi to nepříjemné, takhle se hodnotit, jsem zdravá a

to je důležité říkal ten druhý hlas v mé hlavě. 

vítr / sliz v praxi

Zde vidíte krásný příklad toho, jak funguje vítr a sliz spolu. Větrovitá hlava se hodnotila a pořád se chtěla hýbat a něco podnikat, narozdíl od slizovité části v mé hlavě, která mi říkala, že to je v pohodě, oddech potřebuješ. Nejhorší, co jsem v této chvíli mohla udělat, bylo zvážit se a začít s výčitkami. Do toho jsem si vyčítala, že nemám asanovou praxi a že skoro nepracuji, alespoň podle mých představ. 

nemohu být otrokem hlavy

Vyústilo to do toho, že jsem byla nejen nešťastná na sebe a své tělo, ale začala jsem být nepříjemná i na své nejbližší. V tom jsem si uvědomila, že už dál takhle nemůžu a nechci fungovat. Nemohu být přece otrokem své hlavy. A tak, jak si chtělo odpočinout tělo, chtěla si odpočinout i hlava. Vždyť účelem toho

celého odpočinku bylo odpočinout si celkově jak fyzicky tak psychicky. S meditacemi jsem si uvědomila, že moje mysl potřebuje stejnou péči jako moje tělo.

libovaní v extrémech

Jedna velmi dobrá kamarádka mi řekla“ „Ty a to tvé ode zdi ke zdi.“ Ano možná si stále libuji

v extrémech, ale ty stěny jsou stále blíže u sebe a už má jedna pro druhou pochopení. Někdy je

obtížné přiznat si že jsme unavení. Někdy je těžké přiznat, že i naše mysl může být přesycena informacemi a že už má všeho toho myšlení prostě dost.

sme individuální

Nemáme na sebe zbytečně velké nároky, které podsouváme hlavně naší hlavě a našim představám?

Chceme se rovnat tomu nebo tamtomu. Uvědomme si, že každý máme své vlastní tělo i vlastní

hlavu. Nelze se s nikým srovnávat a ani se podle druhých posuzovat. Každý jsme individualita a to

je na životě to krásné.

Nenechme se strhnout lavinou neustálého životního koloběhu. Dopřejme si všichni odpočinek,

nikam nespěchejte. Garantuji Vám, že pokud přestane vy spěchat a jen tak se zastavíte, zastaví se

vše kolem Vás a bude vám lépe.

svléknutí do naha

Nevěděla jsem, zda mám tento článek napsat nebo ne. Rozhodla jsem se pro ano. Důvod je naprosto

jednoduchý možná právě TY teď pociťuješ stejnou únavu, jako já před měsícem. Buď tvé tělo nebo

tvá hlava ti dávají signály, aby ses zastavil/a, tak je poslechni. Skutečně se nic nestane, jen tvé tělo

jako celek ti poděkuje.

S láskou v srdci Vika.