Je to nějaký čas, kdy jsem začala s ranní praxí. Protože se na ni neustále ptáte a já ji s vámi sdílím

na sociálních sítích, řekla jsem si, že je možná čas vám říct, že to nebylo tak jednoduché, jak se

zdá. Momentálně, každé ráno od pondělí do pátku, přidávám na sociální sítě zrychlené video s mou

ranní praxí. Videjka nepřidávám v sobotu a neděli, protože mám prostě odpočinek od telefonu,

aspoň se o to snažím.

vyhrabat z postele 

Vidíte čas, který je pro mnohé z vás velmi brzký nebo možná máte pocit, že takhle ráno nikdy

nevstanete. Tato videa sdílím z jednoho důvodu. Nejprve jsem si říkala, že je to trochu povyšování

ega, když to tam každý den přidávám. Ale čím déle tato videa přidávám, tím víc zjišťuji, že je to o motivaci vyhrabat se možná právě z postele.

začátky

Byla jsem přesně jako vy. Moje praxe byla vždy na otevřených lekcích jógy. Tím neříkám, že

otevřené lekce jsou špatné. Je to skvělé na sdílení energie a má to spoustu dalších výhod. Ale

doma jsem nikdy neměla žádnou praxi, neuměla jsem si sestavit žádnou lekci nebo jakékoli

pozice, a zároveň jsem se bála, abych si neublížila. Postupem času, spolu s lektorským kurzem,

jsem si řekla, že chci předávat přesně to, co učím. To znamená, že to, co si zacvičím, to odučím,

abych se tak lépe vcítila do člověka na podložce, abych chápala tělo, svaly a energie během

těchto lekcí. Ale pak přišel covid a já jsem přestala lektorovat a zároveň cvičit na lekcích. Začala

jsem si tak alespoň párkrát týdně cvičit jógu doma odpoledne.

zápasení s časem

Nejprve mi to stačilo, ale jediné, co mi začalo vadit, byl ten čas. Pokud jsem cvičila hned po práci,

byla jsem velmi uspěchaná a mysl stále ještě běžela do práce a zpět. Pokud jsem šla cvičit

později, buď to bylo večer, kdy už měla přijít klidová fáze na spánek, nebo jsem zmatkovala s

večeří a nevěděla, kdy jíst.

začala jsem

V tom čase začala jedna skvělá lektorka každé ráno na Instagramu vysílat živě ranní pranayamu

na cca 20 minut. Řekla jsem si, že to vyzkouším. Vždyť si přivstanu jen 20 minut a uvidím. Možná

se i trochu protáhnu. Stalo se to. Nejenže jsem se v této její živé relaci prodýchala, ale i jsem se

trochu rozcvičila. Lektorka ale později otěhotněla, a tak tyto živé vstupy musela na čas zastavit. Mě

to neodradilo. Napsala jsem jí a ona mi doporučila, jak ráno dýchat a rozcvičení jsem nechala na

svém těle.

všeho s mírou

Vlna covidu přešla a já jsem věděla, že, sice ranní cvičení je náročnější, ale líbilo se mi to. Pokud

jsem se ráno procvičila, tak večer byla moje flexibilita o mnoho hlubší a intenzivnější. Začala jsem

hledat ranní lekce, kde jsme si fakt zacvičili a mně se to líbilo. Neříkám, že to nebylo těžké, někdy

se mi nechtělo vstávat. A v zimě to bylo ještě těžší. Vstát, odškrábat auto od mrazu a vyrazit na

ranní lekci. Po čase jsem onemocněla, a tak jsem si dala od jakéhokoli cvičení oddech. Mimo jiné

tou dobou byl zase covid na vzestupu.

nezbylo nic jiného

Po covidu a několika dost zásadních životních rozhodnutích jsem začala pracovat z domova.

Práce přibývala a já jsem od pondělí do čtvrtka měla večerní lekce jógy pro vás.

Nezbylo mi nic jiného, než prostě ráno cvičit, připravovat se na naše společné lekce. 

tlačit na pílu

Po čase jsem skutečně vstávala brzy ráno a praktikovala, ale všeho moc škodí. Jedna lektorka mi pověděla, že nemám tak tlačit na pilu, ranní praxe přijde sama, je to cesta, abychom se k ní dopracovali.

Po těchto slovech jsem zůstala zaražená, vždyť já netlačím na pilu. Pravdou je, že jsem tlačila,

cvičila jsem ráno, cvičila jsem odpoledne, cvičila jsem vždy, když jsem měla volnou chvíli v

rozvrhu. A skutečně jsem si uvědomila, že jsem tlačila na pilu a ranní praxe mi více brala, než

dávala.

to ticho

Já vlastně nevím, kdy nastal ten zlom a možná ještě nenastal. Prostě ráno mi zazvoní budík ve

4:50 a já se těším na ten svůj čas na podložce. Těším se na prodýchání, těším se na posílení,

těším se na tu rovnováhu, to ticho. Všude se dočtete, že disciplína se musí naučit, a je jedno o co

se jedná. To samé platí při ranní józe. Stačí udělat ten první krok, začít. Věnovat mu třeba 15

minut, jako já na začátku, a postupně se z toho stane možná ranní dávka kávy v podobě energie

ve vašem těle.

Nehodnoťte, kdy vstávat, nehodnoťte, co cvičíte, nehodnoťte se. Prostě jen vstaňte, stoupněte na

podložku a dejte si pár pozdravů slunci a uvidíte. I když slunce nebude svítit na obloze, u vás bude

svítit v srdci.

Namaste Vika.