Jsi tisíce kilometrů od nich, každou minutu dne ti chybí a často o nich mluvíš. Nelze se s nimi
spojit, lze jen na ně myslet, že se bez vás mají dobře a nic jim nechybí. Že lidé, kteří se o ně mají
starat, se starají a dopřejí jim aspoň z části takovou lásku a něhu, jakou jim poskytujete vy.
cítiš vůni každého jednoho zvlášť
Lehneš si, zavřeš oči, pomalu a jistě vstoupíš do svého podvědomí. Sníš, necháš tělo regenerovat
po náročných dnech strávených s batohem v milovaných Himalájích.
Najednou v dálce vidíš všech 6, vidíš chlupatéé ťapinky, bílé, černé, šedé a trochu i drsnější.
Nevidíš tváře nevidíš těla, ale víš, komu ty ťapinky patří. Hladíš je, mazlíš se s nimi a užíváš si
jejich jemnost a rozkošnost. Cítíš je hmatem, cítíš vůni každého jednoho zvlášť, jako by na tobě
leželi a vrněli. Cítíš jak leží zády opřené o tebe a zahřívají tě, když jim ty hladíš ťapinky. Najednou
otevřeš oči v dlani cítíš jemnost a vůni každého jednoho z nich. Hledáš je, ale nikde je nevidíš a v
tom si uvědomíš kde jsi.
budu pamatovat na veky
Ležíš na tvrdé desce. Všude kolem je ještě tma a ticho. Uvědomíš si, že to byl jen sen. Vrátíš se
do reality a klasicky se oblečeš, nasnídáš nasadíš batoh a vyrazíš.
Celý den zústává ten pocit, jako by byli u tebe. Nevím, čím to bylo. Možná tím, že nadmořská
výška byla stále vyšší. Ten sen však byl tak skutečný a reálný, jako ještě žádný předtím. Ten sen
si pamatuji do dnes a budu si ho pamatovat na věky.
Řeč je o milovaných, čtyřnohých chlupáčích, kterých je doslova a do písmene plný náš dům. Toto
však bylo doznění toho, co se stalo předtím. Tělo regeneruje a ty spánek potřebuješ, o tom není
pochyb.
chtěli změnu
Jsem velmi citlivá na různé stimulanty. Kávu nemůžu pít, už ani odpoledne, protože v noci neusnu.
Dokonce ani černý a zelený čaj si nemůžu v odpoledních hodinách už dopřát, protože mě to
nastartuje a neusnu celou noc.
Když jsme jeden večer k večeři chtěli změnu a namísto teplé vody si objednali čaj, skutečně jsem
se těšila. Čaj jsem vypila a byl výborný. Ta příjemná, aspoň nějaká, chuť a změna oproti teplé
vodě. Po večeři jsme se odebrali na zasloužený spánek.
běžím snad maraton
Lehla jsem si a převalila se na svou oblíbenou polohu. Nejprve jen vnímáš tělo, potom vnímáš
náznakem to, co se děje kolem. Pomalu a jistě začínáš vstupovat do podvědomí, začíná ten
sladký, tuhý a mnou milovaný spánek…. To bdění, už už začíná, a ty jen myslíš na poděkování
vesmíru za to kde jsi s kým jsi.
Jenže to bdění a myšlenky najednou nepřestávají, stupňují se. Najednou ze svého těla vnímáš
rozbouchané srdce, které začíná běžet snad maraton. Skutečně to srdce běží maraton. Já snad
vstanu také a vyběhnu na trať s ním. To srdce cítíš už v krku. Máš snad infarkt? To srdce se
zbláznilo to, co mu je? Otevřeš oči a je konec. Spánek v nedohlednu.
ticho a klid
Jako první se převalíš zavřeš oči a čekáš. NIC
Začneš poslouchat, jak ostatní ubytovaní turisté jdou do svých pokojů a pomalu a jistě v hotelu
nastane ticho a klid.
Pozorností přejdeš nejprve na partnera, který spí vedle tebe a ta chuť ho vzbudit byla opravdu
velká, ale neuděláš mu to, jen tiše závidíš. Díváš se do tmy a doufáš, že se to podaří.
Jak dlouho už takto ležím? Mám se vůbec postavit a jít pro telefon? Potřebuji vědět kolik je hodin?
Ne, vždyť za chvilku usnu. Zavři oči a ono to dřív či později přijde. Při zavřených očích mé srdce
bušilo stále více a více. Spánek v nedohlednu a ty začínáš myslet na to jediné, co ti opravdu chybí, jsou oni. Na to, jak tě každé ráno přivítají, když otevřeš oči. Na to, jak se mazlíte a jak
netrpělivě čekají na snídani. Myšlenky ti ale přejdou i k tomu, kde jsi, co jsi viděla, na všechny
kopce, hory, lidi, které jsi potkala a najednou se dostaneš myšlenkami k sobě.
slzy zoufalství
Začne mírná nervozita z toho, jak zvládneš zítřejší den nebo už vlastně dnešní? Zvládnu ho? Nevím do očí se ti z toho zoufalství nahrnou slzy, že nemůžeš usnout.
Po nekonečných úvahách a také záchvatech strachu jemně odhrneš závěs. Už je vidět. Vidím
hory, vidím domy, slunce už vstává a pomalu a jistě vstává i celý „hotel“.
Po snídani vše sdělíš partnerovi a průvodci, aby počítali s pomalejším tempem. Náš průvodce mi
sděluje: „Vika dnes nás čeká jeden z těch náročnějších dní“. Dnes půjdeme vysoko a dlouho.
Do frasa….
Pokračování příště…….
